Cítím se černobíle
okolí je lemováno zubatě
hlavou mi táhnou míle
idejí, co upustily opratě
A rozprchly se do neznáma
za nimi jednooká dáma
zakouší třepetavá muka
řetězem obtočená ruka
jak by tu byla odpradávna
Ne, nebyla to chvilka správná
Z mračen se spustil liják sladce
růžové kapky na čele
došky je propustily hladce
protekly do mé postele
Dáma zmučená se zkouší bránit
zubatým ostřím mě hodlá ranit
když slabá jedním okem pláče
vpouští do srdce divé ptáče
jak zpívalo by odpradávna
Ne, nebyla to chvilka správná