Dívám se do hrnečku,
dívám a smutno je mi,
hladina čaje se chvěje.
Hledám tě v paměti,
procházím ulicemi
vzpomínek dobroděje.
Dubový stůl je svědkem,
že čaj jsme spolu pili,
v kamínkách ještě praská.
Když kroky v listí šustí,
a listí tleje, voní –
zpátky je tvoje láska.
Vzpomínky neopustím,
jen dojdu polehounku
na konec svého žití.
V příbytku smutnokraje,
zbyde snad šálek čaje
s hladinou, co se třpytí.